Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.
Víš o mně, ať sedím nebo vstanu,
z dálky je ti jasné, co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,
všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku,
a ty, Hospodine, víš už všechno.
Sevřel jsi mě zezadu i zpředu,
svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy,
jsou nedostupné, nestačím na to.
(Ž 139,1-6)
Život každého z nás má hluboký smysl, protože náš život je nám darován Bohem. On nás z lásky stvořil a povolal ke štěstí, k plnosti života. Často však člověk hledá štěstí pouze v „pozemském“ pojetí, aniž si uvědomuje, že nejhlubší touhou vloženou do našeho srdce je touha po Bohu, po plnosti Jeho života v nás. Člověk může mít „všechno“ ostatní, ale pokud nežije v přátelství s Ním, není naplněn a něco mu chybí.
Skutečným štěstím pro člověka je žít plností lásky, být plný Boha, a to znamená být svatým. Pro každého z nás má Bůh jedinečnou cestu ke svatosti spojenou s jedinečným úkolem a posláním, které máme zde na zemi naplnit. Někteří jsou povoláni k životu v manželství, jiní k životu svobodnému a ještě jiní ke kněžství nebo k zasvěcenému životu.
Pokud se ptáš i ty, jaké je tvoje povolání a chceš dostat odpověď na tuto otázku, ptej se Boha samého. On ti jistě odpoví, a to jazykem, kterému budeš rozumět jen ty. On ti dá svá znamení. Odpověď najdeš skrze lidi, se kterými se setkáš, události, rozhovory, skrze myšlenky a pocity, které se v tobě zrodí. Přijde okamžik, kdy ti dá Bůh poznat cestu, kterou pro tebe od věčnosti připravil. On jediný zná odpověď na všechny otázky tvého srdce.
Pokud pocítíš, že tě Bůh volá k zasvěcenému životu, přijmi tento vzácný Boží dar s odvahou a velkou radostí. Svěř se vedení Ducha svatého, který tě chce uvést do tajemství následování Krista cestou evangelijních rad.
Kandidatura
Dívku, která pocítí povolání stát se sestrou svaté Alžběty a žít v naší řeholní rodině, přijímá Matka představená. Pokud po přijetí čekatelka ještě nemůže bydlet v klášteře, udržuje s námi kontakt, navštěvuje nás a seznamuje se se způsobem našeho života.
Postulát
Krátce po příchodu do kláštera vstupuje čekatelka do postulátu, který trvá nejméně šest měsíců. Postulantka chodí v černých šatech a nosí pelerínku s bílým límečkem. Aktivně se účastní duchovních cvičení a různých činností, kterým se věnujeme a je postupně uváděna do řeholního života.
Noviciát
Po uplynutí této první zkušební doby přichází postulantka při obřadu obláčky k oltáři v bílých šatech a závoji jako nevěsta Kristova. Přijímá řeholní oděv a nové jméno. Vstupuje do noviciátu, který trvá jeden rok. Od jiných sester se liší bílým závojem. Noviciát je nejdůležitějším obdobím řeholní formace. Novicka lépe poznává své povolání a připravuje se k životu zasvěcenému Bohu skrze složení tří slibů – chudoby, čistoty a poslušnosti.
Juniorát
Na konci noviciátu sestra skládá první řeholní sliby na období tří let. Nosí závoj černé barvy. Juniorát je přípravou na neodvolatelné odevzdání se Kristu doživotními sliby.
Věčné sliby
Po ukončení juniorátu sestra skládá sliby věčné, a tím celý svůj život zasvěcuje službě Bohu, církvi a bližním. Při slavnostním obřadu přijímá prsten, který je znamením, že zcela patří svému Božskému Ženichovi – Kristu.
