Textové pole: Sv. Alžběta je známa také jako Alžběta Durynská nebo Alžběta Uherská.
Narodila r. 1207 buď v Uhrách nebo Bratislavě jako dcera uherského krále z rodu Arpádovců, Ondřeje II. a Gertrudy z Andechsu. Ve čtyřech letech byla zasnoubena s durynským lankrabětem Heřmanem I., kam byla také převezena na výchovu. Heřman však záhy zemřel a tak byla ve 14ti letech (1221) provdána za Heřmanova mladšího bratra Ludvíka IV. O matku přišla již v časném mládí, jelikož ji zavraždila uherská šlechta v době králova tažení v Haliči (1213). Otec († 21.9.1235) zemřel ve stejném roce jejího prohlášení za svatou.
Alžběta žila v Durynsku se svým manželem, lankrabětem Ludvíkem IV. na hradě Wartburg. Od okolní šlechty byla urážena a opovrhována zvláště od jejích příbuzných, jelikož i přes odpor knížecího dvora žila prostě. Dokonce i před vstupem do kostela si sundávala nejen svou vévodskou korunku, ale i šperky. Obrovského zastánce však měla ve svém manželovi, který ji před okolím bránil a nebo tyto ústrky často přecházel slovy: “Pokud mi nerozdá Wartburg, jsem spokojen.“ 

Alžběta pod svým hradem Wartburgem založila nemocnici a později nechala postavit také špitál v Eisenachu. Bylo jí zazlíváno i to, že udržovala příliš dobré vztahy se svým služebnictvem a dokonce se ke svým komorným chovala jako k přítelkyním, s kterými se starala o chudé a nemocné.

Když byla země sužována suchem, nechala Alžběta otevřít zeměpanské sýpky a najímala chudáky ke stavbě silnic a mostů, aby jim poskytla příležitost k obživě. K lidem, kteří zdůrazňovali svou zbožnost vážnou tváří, vždy podotkla: “...divní lidé, tváří se, jakoby chtěli Boha strašit, místo aby mu svou oběť snášeli s veselou tváří..“.

Podle jiné legendy prý do svého hradu přivedla malomocného a uložila jej do své postele. Když o tom byl vyzpraven její manžel, pobouřen vtrhl do komnaty a pod pokrývkou místo malomocného spatřil Ukřižovaného, obklopeného nebeskou září. 

Alžběta ovdověla ve 20ti letech, když její manžel zemřel v Itálii při křížové výpravě na mor († 11.9.1227). Alžbětu prý před tím doprovázela zlá předtucha, pro kterou svému manželu tuto výpravu rozmlouvala. Po jeho smrti již nenalezla žádného zastání, pocítila nevděk i od těch, kterým pomáhala a byla dokonce i ze svého hradu vlastním švagrem (mladší Ludvíkův bratr) vytisknuta. 

Odebrala se tedy do kláštera v Marburku v Hesensku a r. 1228 vstoupila jako terciářka do františkánského řádu.  Rodina se s ní později částečně usmířila a nějaký podíl jí finančně vyplatila. Snad jí byla nabízena i možnost vrátit se zpět, ale Alžběta se vzdala přepychu a volila i nadále dobrovolnou chudobu, dělila se o svůj majetek a oddala se trvale pomoci chudým a nemocným. V Marburku založila špitál a chudobinec. Později sv. Anežka postavila v Čechách špitál sv. Františka, jako věrnou kopii této Alžbětiny stavby. 
Alžběta Durynská zemřela 19.11.1231 ve věku 24. let. Její legenda velice rychle naplnila středověké povědomí. Je však až s podivem, s jakou rychlostí byla papežem Řehořem IX. kanonizována – čtyři roky po své smrti (1235).

Význam jejího jména (z hebrejštiny - „Bohu zasvěcená“), jakoby jí předurčoval její dráhu osudu. Stala se patronkou charitativních sdružení, sirotků, vdov, nevinně pronásledovaných, nemocných, krajkářek a pekařů. Za svoji patronku si ji zvolil i Řád německých rytířů, řád Alžbětinek a nebo skautské Světlušky. Někdy bývá nazývána Matkou chudých a nemocných.  Řád sv. Alžběty (Alžbětinky) jsou původně řeholní terciářky sv. Františka z Assisi, jejichž patronkou se stala Alžběta Durynská, po níž převzali i své jméno. Do Čech byl tento řád povolán z Vídně teprve roku 1719 hraběnkou Schönkirchovou. 

V církevním kalendáři jí byl vytyčen den 17. listopadu. V Čechách se její svátek ujímá kolem roku 1270 a ve 14. století je v kalendářích již zcela samozřejmý. Na poč. 14. stol. Je o ní zrýmovaný úryvek zaznamenán i v Dalimilově kronice, jejíž autor jí připomíná slovy: „...Jak jsem slyšel, v oné době, též Alžběta, ctnostná žena, za svatou je prohlášena...“. V pranostikách o Alžbětě slyšíme: „Počasí o sv. Alžbětě, předpovídá jak bude v létě. Jiná zas praví: „Sv. Alžběta se sněhem přilétá.“ 
Sv. Alžběta neměla s naší zemí společné jen to, že svým příkladem stála za vzor jejím současnicím, sv. Anežce či sv. Zdislavě, které se navzájem znaly, a možná i jiným. Alžběta byla navíc sestřenicí sv. Anežky České a jejich tetou byla sv. Hedvika, manželka polského krále. Jiná Alžbětina teta, Konstancie, se provdala za Přemysla Otakara II. Později (1264) právě Přemysl Otakar II. vystrojil slavnou svatbu své neteři Kunhutě s Bélou ml., synovcem Alžbětiným.
Pokud bychom hledali další nepřímé spojitosti Alžběty Durynské s Čechami, jistě by se našla další řada souvislostí. Jednou z nich je i měsíční diplomatická návštěva Alžbětina manžela Ludvíka (1226) u Přemysla Otakara I. Tehdy se stal

Patronové našeho řádu

Textové pole: Hlavní stránka
Textové pole: Ze života - fotogalerie
Textové pole: Historie
Textové pole: Patronové
Textové pole: Řeholní život
Textové pole: Kostel sv. Josefa
Textové pole: Domov pro seniory

sv. Alžběta Durynská

- vitráž v kapitulní místnosti konventu

sv. František z Assisi

- vitráž v kapitulní místnosti konventu

Textové pole: NAHORU
Textové pole: Narodil se v Assisi (Itálie) roku 1181 nebo 1182 jako syn bohatého kupce. Vyrůstal v neklidné době bouřlivého rozvoje měst, obchodu a hnutí na obrodu církve, která ale často končila na scestí (Valdenští, Albigenští, humiliáti...). František ve svém mládí žil spolu se svými vrstevníky lehkomyslným životem. Po neúspěšném vojenském tažení proti sousední Perugii, kterého se zúčastnil i František, (roku 1202) onemocněl těžkou chorobou. To byl jeden z impulzů, který ho přivedl ke změně života. Stále se však chtěl stát rytířem.
 
Jeho srdce se však dotkl sám Pán a Františkův pohled na život a jeho smysl se začal radikálně měnit. V kostele sv. Damiána pak k němu Pán promluvil z kříže: "Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá". František se tedy pustil do opravy kostelíka sv. Damiána, který se rozpadal, ale až o něco později pochopil, že Pán neměl na mysli tento kostelík, ale církev. Vydal se tedy cestou radikálního následování Krista a apoštolů životem podle evangelia. Roku 1207 se zříká úplně všeho, aby mohl jít svobodně za svým Pánem. Ve stále se prohlubující modlitbě si je dobře vědom své ubohosti, ale zároveň i toho jak moc je Bohem milován. Pak se k němu připojují první muži, kteří chtějí spolu s ním sdílet jeho způsob života. Sám František na to pak ve své závěti vzpomíná: "Pán mi dal bratry." Pochopil, že nemá ve svém následování Krista chudého a ukřižovaného zůstat  sám, a tak z Božího vnuknutí zakládá Řád menších bratří (r. 1209).
 
Lne velkou láskou k církvi i jejím představeným, i když vidí jejich lidské nedostatky. Cení si totiž nade vše Eucharistie, ve které vnímá Kristovu fyzickou přítomnost, a proto si váží kněží, vždyť Pán znovu a znovu právě "skrze ruce kněze sestupuje na oltář". Svým důsledně evangelijním způsobem života je světlem a solí pro církev i svět. Boha vidí jako nejvýš dobrého Otce, který je původcem všeho stvoření, a proto všechno stvoření nazývá svými bratry a sestrami. Touží po spáse všech lidí, a proto volá k obrácení a posílá své bratry na misie do nekřesťanských zemí. Touží následovat Krista až na kříž, a proto se v touze po mučednictví vydává do Egypta k muslimskému sultánovi, aby mu hlásal evangelium. Ten byl Františkem tak uchvácen, že ho navzdory všem zvyklostem nenechal ani mučit ani popravit, ale v pokoji ho propustil. Jeho touze milovat jako miloval Kristus na kříži a trpět tak, jako trpěl on, vyhověl Pán dva roky před Františkovou smrtí (v září 1224), kdy se světec při modlitbě dostal do vytržení, při němž se na jeho těle objevila stigmata (rány Kristovy). Ve snaze přiblížit lidem tajemství Kristova lidství, slaví Jeho narození v jeskyni s živými jesličkami v Grecciu (r. 1223). Od té doby se tato tradice rozšířila na celou církev a jesličky pod vánočním stromkem nám připomínají smysl vánočních svátků. Sv. František zemřel večer 3. října 1226 a o dva roky později byl prohlášen za svatého. Jeho svátek se slaví 4. října.

Svatá Alžběta Durynská

(* 1207 - + 19. 11. 1231)

Svatý František z Assisi

 

(* 1182 - + 3. 10.1226)

sv. František z Assisi

- vitráž v kapitulní místnosti konventu