Textové pole: Konvent sester alžbětinek v Jablunkově
Textové pole: Ze života - fotogalerie
Textové pole: Hlavní stránka
Textové pole: Historie
Textové pole: Řeholní život
Textové pole: Patronové
Textové pole: Kostel sv. Josefa
Textové pole: Domov pro seniory
Textové pole: Konvent sester alžbětinek v Jablunkově
Textové pole: Konvent sester alžbětinek v Jablunkově
Textové pole: ZPĚT
Textové pole: Máme novou sestřičku Kláru
V sobotu 11. srpna 2018 prožívala naše řeholní komunita krásnou slavnost. Při obřadu obláčky naše postulantka Irča Ihmová přijala řeholní oděv, stala se novickou a dostala nové jméno s. M. Klára od Panny Marie Neposkvrněné – Matky naděje. Zde je její svědectví:

Milí přátelé!
Tento článek bych chtěla věnovat jako poděkování Vám, kteří jste mi ze všech čtyř světových stran přijeli do Jablunkova na obláčku, a také těm, kteří jste se nemohli zúčastnit, abyste mohli alespoň skrze článek a fotografie zakusit trošku atmosféry z tohoto dne.
Již v pátek odpoledne se začali do kláštera sjíždět první hosté. Nejdříve dorazil ten, který to měl nejdál – br. Norbert, který přijel ze západního cípu naší země k nám do nejvýchodnějšího města České republiky. 
V sobotu ráno (jako každý den) byla v kostele mše svatá. To jsem ještě naposledy vyrazila s postulantskou pelerínkou. Po sedmé hodině už na chodbě čekala marianka Lucka, která mě měla učesat. Jenže co se nestalo... Po špatné domluvě jsme to přesunuly o 15 minut později, to se však brzy změnilo a Lucka už byla pryč. Šla jsem tedy do domečku, kde většina hostů spala. Právě vstávali. Lucka tam sice nebyla, ale zato tam byli všichni ostatní. S velkou radostí jsme se vítali, a nic nezáleželo na tom, že někteří byli v koupelně v pyžamu s kartáčkem na zuby v ústech. J
Lucka naštěstí mezitím přišla, tak vše dopadlo dobře. Když jsem už měla oblečené svatební šaty, šla jsem po setkání se sestrami pozdravit i klienty v domově. Okolo deváté hodiny už přijeli i Brněnští a další, zejména z Vranova nad Dyjí a okolí. S některými jsme se neviděli více než rok a krásným překvapením pro mě byla paní Naděžda s paní Svobodovou, které jsem opravdu nečekala. 
Na chodbě už také stála slečna katechetka Eliška z Jeníkova, což znamenalo, že i Jeníkov je zde! (Jeníkov je adoptivní farnost FATYMu Vranov nad Dyjí v severních Čechách, kde jsem předchozí dva roky byla katechetkou. Toto místo a lidé mi velmi přirostli k srdci.) Celá skupinka čekala na balkóně na oddělení. To bylo přivítání! Radostný křik dětí šel slyšet do širokého okolí. Ale kdo by se tomu divil! Většina děvčat byla oblečena jako družičky a už jsme zůstaly společně. Pokračovaly jsme v procházení domova. Děvčata byla překvapená a dotýkalo se jich, když viděly nemocné a nemohoucí lidi.
Blížila se desátá hodina a se všemi družičkami jsme se sešly v kapli. Přijely ze třech různých koutů naší země. Již zmíněných pět družiček ze severních Čech, jedna z jižní Moravy a tři místní.
Před půl jedenáctou jsme se se sestrami sešly v klauzuře. Z kostela šlo slyšet varhany, což znamenalo, že dlouho očekávaná chvíle se už blíží. I když od rána bylo zataženo a střídavě pršelo, Pán Bůh nám dopřál, že před průvodem bylo bez deště. Tak jsme mohli jít do kostela venkem. Družičky se vzorně snažily pěkně držet závoj, a i když jich bylo víc, moc se jim to dařilo. 
Všichni se usadili na svá místa a obřad mohl začít. Mši svatou celebroval O. Marek Dunda z Vranova nad Dyjí a obřady obláčky vedl O. Symplicjusz, představený jablunkovských františkánů. Pro povzbuzení přidávám pár myšlenek z kázání otce Marka. Zmínil dvě hesla, která si máme často připomínat a řídit se jimi. První z nich zní: 
VÍŠ, CO JE TO CELIBÁT? CELE SEBE BOHU DÁT!
Toto heslo nám říká, že když člověk poznal, jak moc ho má Pán Bůh rád, už nemusí řešit nic jiného, než se snažit co nejvíce Ho milovat. Láska se nejlépe ukáže ve všednosti.
Druhé heslo je napsané pod sochou sv. Pavla v kostele v Jeníkově a povzbuzuje nás k tomu, že nebe je úplně pro každého. 
SVATÝ PAVLE MEČEM SŤATÝ, AŤ KAŽDÝ Z NÁS CHCE BÝT SVATÝ!
Po kázání byl požehnán hábit, závoj a cingulum a pro mnohé nastala napínavá chvíle - stříhání vlasů. Kněz přistoupil zezadu s čerstvě nabroušenými nůžkami a začal stříhat. Jak jsem se později dozvěděla, děti ze severních Čech s důvěrou, že Táňa, která je doprovázela, dokáže vše zařídit, na ni s hrůzou začaly volat: „Táňo, běž s tím něco udělat! Zastav to!“ Protože vlasů bylo dost, kněz je musel rozdělit a stříhat nadvakrát. O to více byla chvíle dramatičtější. Až bylo hotovo, dostala jsem hábit a šla se převléknout. Mezitím marianky zpívaly, a protože v místnosti, kde jsem se převlékala, byl rozhlas z kostela, mohla jsem zpívat s nimi.
Nastala druhá napínavá chvíle. Kněz požehnal kříž a breviář a Matečka (Matka představená) měla říct mé nové jméno. Možná to pro mnohé z vás nebylo překvapení, že když mám obláčku na sv. Kláru a takto se žádná ze sester nejmenuje, že to může být zrovna toto jméno. Ale mě to do té doby ani jednou nenapadlo. Měla jsem horké tipy, jako například Podivena (po bl. Podivenovi, který byl věrný přítel sv. Václava), Kredencie, Otýlie, Filoména, Felicita a podobné, ale Klára mě doopravdy nenapadla! 
Po mši svaté jsem se setkala i s dalšími, s některými jsem se neviděla několik let. Moc mě to potěšilo, velmi si vážím toho, že obětovali a jeli nejen desítky, ale stovky kilometrů, aby byli přítomní na pro mě tak důležité události.
Dokonce proběhla i zkouška odolnosti řeholního závoje. Při všem objímání se nejednou stalo, že se za závoj zatahalo a zejména po vřelosti dětí ze severu se už opravdu nemusím bát, že by závoj nevydržel na hlavě. :)
Velké Pán Bůh zaplať všem za každou službu, která souvisela s obláčkou, zejména v kostele a v kuchyni, Vám hostům, kteří jste přijeli z blízka i z dálky – od Teplé u Karlových Varů po slovenský Prešov, z Polského Těšína po Vranov nad Dyjí a vám všem, kteří jste přijet nemohli a podpořili mě modlitbou! Byl to nádherný den a každý z vás v něm tvořil malý střípek, který vytvořil krásný obraz!
Pán Bůh zaplať a Bohu díky! Nosím vás v srdci a svěřuji našemu Pánu v modlitbě.
s. M. Klára od Panny Marie Neposkvrněné – Matky Naděje